Základní údaje o lesní správě Frýdlant 

Lesní správa Frýdlant  vznikla sloučením lesních správ Dětřichov a  Nové Město pod Smrkem k 1.lednu 1997. Hospodaří na 17.822 ha státních  lesů, které se nalézají v celém Frýdlantském výběžku a v severní části Jizerských hor. Uvedené lesy se rozkládají na katastrální území o rozloze 37.147 ha. Kromě toho LS zajišťuje OSL na 292 ha soukromých a obecních lesů.

Přírodní poměry na Frýdlantsku

Frýdlantská pahorkatina (součást PLO 20 Lužická pahorkatina): Členité území ve Frýdlantském výběžku na severním úpatí Jizerských hor se střední výškou 359 m. Sníženiny jsou vyplněny glacifluviálními štěrkopísky o mocnosti až 20 m. Nejvýznamnějšími body jsou Hradec (313 m n.m.), Chlum (495 m n.m.), U rozhledny (399 m n.m.) a Vyhlídka (512 m n.m.). Mezi vodohospodářsky významné toky patří Smědá, Lomnice, Řasnice…

Jizerské hory (součást PLO 21 Jizerské hory a Ještěd): Plochá kerná hornatina omezená na severu až 500 m vysokým zlomovým svahem rozčleněným sítí erozních údolí s častým výskytem peřejí a vodopádů na místních vodotečích. Ve sníženinách se hojně vyskytují rašeliniště, častým jevem jsou i vrcholová skaliska, mrazové sruby a gravitační balvanová moře. Mezi významné body patří např. Smrk (1124 m n.m.), Jizera (1122 m n.m.), Bukovec (1005 m n.m.) atd.

Ve zdejším prostoru se nachází Chráněná oblast přirozené akumulace vod Jizerské hory. Jsou zde vodohospodářsky významné toky Jizera, Smědá, Bílý a Černý  Štolpich…

Stručný pohled do historie frýdlantských lesů

Území spravované lesní správou Frýdlant se téměř dokonale shoduje s územím bývalého frýdlantského panství. Z tohoto důvodu byla i veškerá činnost ve zdejších lesích ovlivňována vrchnostenskými příkazy a řízena panským lesním personálem.

K osídlení dříve neprostupných lesů severního pohraničí  došlo až ve 13. století. S přibývajícím obyvatelstvem, rozvíjejícím se obchodem a zejména po vybudování železárny v Raspenavě (1521) stoupá spotřeba dříví tak, že je nutné těžbu alespoň z části přesunout do přístupnějších částí Jizerských hor, což obnášelo mimo jiné i budování nových přístupových cest a úpravu některých toků pro plavení dříví. To  záhy dosáhlo takových rozměrů , že byla vrchnostenskou instrukcí z r. 1615 nařízena osobní přítomnost hejtmana a purkrabího při provádění této činnosti. Značně se rozšiřuje svážení dříví na saních.

Raspenavská železárna měla  v r. 1632 týdenní spotřebu 600 kg dřevěného uhlí na pražení rudy, z toho důvodu byly běžným jevem v lesích milíře na výrobu této suroviny. Velikým spotřebitelem dříví se staly v 17. století sklárny, spotřeba běžné sklářské huti činila přibližně 1000 sáhů (asi 2000 prm) ročně. Další činností ovlivňující druhovou skladbu porostů bylo pálení popele. Popeláři si vybírali zejména klen, buk a břízu – stojící stromy zapalovali a popel pak z hor snášeli v pytlích. Vzhledem ke značnému nebezpečí požáru však nebyli příliš vítáni. 

Nepříznivý vliv na stav lesa měla i lesní pastva, proto byla už v r. 1628 hospodářskou instrukcí zakázána. Trpěna byla toliko lesnímu personálu a dělníkům a to pouze na vypásání rozdělovacích linií a některých nevýnosných luk.

Poměrně značný výnos měla vrchnost i z travaření. Tato činnost nebyla nijak řízena, jediným požadavkem bylo zamezení škodám na náletech. Častým užitkem z lesa bylo hrabání steliva, bylo však prováděno jen v nejbližších porostech, protože dovoz by byl velmi neekonomický. V lesích probíhal i neorganizovaný sběr pryskyřice, způsoboval však poškození starých stromů, takže byl záhy zakazován.

Jednou ze základních činností lesního personálu a úřednictva byl prodej dříví o jarních a podzimních trzích. Předem oceněné dříví bylo prodáváno nastojato. Tento způsob obchodování vydržel až do poloviny devatenáctého století. Zároveň probíhaly i trhy na klest, pro nevýnosnost však byly zrušeny.

Po Třicetileté válce dochází ke značnému navýšení spotřeby dřeva vzhledem k obnově obcí i hospodářství. Pokrytí této potřeby bylo řešeno jednak přesunem těžeb do horských oblastí a jednak zákazem exportu do Saska. Zároveň se objevily první návrhy na holoseče, nebyly však schváleny. Nelepšící se situaci měl vyřešit v r. 1754 tzv.Tereziánský patent uzákoňující řádné hospodaření v lesích, zalesňování zničených porostů a rozšiřující dohled lesního personálu nad poddanskými lesy.

Pasečné hospodaření bylo postupně uvedeno do praxe, ovšem neuváženým zakládáním sečí byly porosty otevřeny ničivým větrům a došlo ke vzniku množství polomů.

V r. 1793 nařídil inspektor všech Gallasovských panství Brettschneider intenzivní zalesňování holin, vydal přísný zákaz vhánění dobytka do pasek a zároveň nechal vyplácet finanční odměny za nejlépe zalesněné plochy. Při umělé obnově však byl preferován zejména smrk, navíc ostatní dřeviny byly devastovány zvěří, což se ve výsledku velmi výrazně projevilo na dřevinné skladbě jizerskohorských lesů.

Úspěšnost zalesňování však byla v řadě lokalit velmi špatná a to zejména pro jejich značné zamokření. Proto už v polovině 19.století bylo na některých polesích (Jizerka 1848…)  započato s intenzivním odvodňováním. Tuto činnost, jejímž vedlejší dopadem bylo omezení vývoje horských rašelinišť, zastavily až obě světové války. Zejména po r.1945, díky naprostému nedostatku pracovních sil nebylo možno odvodňovací síť udržovat čistou, takže postupně zarostla a stala se nefunkční.

Vývoj majetkové držby a organizačního rozdělení frýdlantských lesů

Roku 1253 dostala zemská hranice na Frýdlantsku podobu zhruba odpovídající té dnešní a území patřilo českým králům. O 25 let později celou oblast Přemysl Otakar II. prodal německému šlechtici Rulkovi Bibrsteinovi. Bibrsteinové zde vládli 273 let, v r.1551 rod vymřel. Sedm let řídil panství správce a pak je koupili Rederové. Ti zde působili až do roku 1621, kdy museli jakožto protestanti opustit Čechy. Po dvou letech bezvládí kupuje frýdlantské panství Albrecht z Valdštejna a patří mu až do jeho smrti v r.1634. Posledními majiteli panství se stali Gallasové (později Clam-Gallasové), Frýdlantsku vládli od Valdštejnovy smrti až do roku 1930.